AWB: bojovníci za práva Búrů nebo neonacisté?

Kategorie Afrika, Studie, Terorismus a extremismus | Autor: Alena Hrušková | 19. 3. 2013 | 20:53

Afrikánské hnutí odporu je organizací bojující za práva a nezávislost Búrů. K tomuto boji používá násilí jak proti černému obyvatelstvu Jihoafrické republiky, tak i proti bělochům, kteří nesdílí její vize. Během demokratizace Jihoafrické republiky se násilí páchané AWB stupňovalo s tím, jak byly přijímány nové reformy a černošské obyvatelstvo dostávalo více práv a svobod. Jedná se o velmi rozsáhlé období plné kolektivního násilí. Tato práce se zabývá cíly, motivy a činností AWB. Použité metody výzkumu jsou spíše deskriptivního než analytického charakteru s cílem zasadit vznik a činnost AWB do souvislosti, jako i poskytnout základní vizitku této méně známé krajně pravicové organizace. Důležitým zdrojem práce je kniha Arthura Kempa, který působil jako operativec zpravodajské služby v JAR a jeho informace o AWB pochází z primárních zdrojů. Kromě přeložené knihy A. Kempa není téma AWB v českém prostředí příliš zpracováno.

Kontext

Búrský národ

Členové AWB odvozují svou identitu od búrských osadníků, kteří se v jižní Africe začali usazovat již v 17. století, a proto je nutné podívat se v rámci deskripce historického kontextu poměrně hluboko zpět do historie.

V počátcích kolonizace jižní Afriky byli důležitou součástí nového obyvatelstva imigranti z Dánska, Nizozemí, Německa a Francie. Potomci prvních osadníků postupem času vytvořili komunitu, která si začala uvědomovat své jedinečné rysy a charakteristiky bílého obyvatelstva na černošském území. Netrvalo to dlouho a potomci imigrantů vytvořili nový národ, dnes jsou označování jako Búrové. Při postupu dále do vnitrozemí Afriky svedli Búrové sérii válek s původním černošským obyvatelstvem. V roce 1806 se Kapské město stalo součástí britského impéria a Búrové přišli o svou nezávislost. Ve 30. letech 19. stol. se část Búrů[1] rozhodla oprostit se od nadvlády Británie a vydala se osídlit nové území. Tuto cestu nazývají Velký trek – Velká cesta. Pro Búry je Velká Cesta jednou z nejvýznamnějších událostí jejich historie, protože znamenala zisk ztracené nezávislosti a svobody. Búrové tvrdí, že většinu území získali od černošského obyvatelstva legálně – smlouvou, dohodou, výměnou, ziskem z války aj., a na to kladou velký důraz. Na nově získaném území vznikly nezávislé búrské státy – Natal (roku 1844 anektováno Brity), Transval a Oranžský svobodný stát. Po Búrských válkách došlo v roce 1909 ke sjednocení jižní Afriky i s búrskými státy do jednoho celku, a tak vznikla Jihoafrická unie (Hulec 2010, UNHCR 2012).

Moderní politické dějiny

Po druhé světové válce nastalo pro Jihoafrickou unii mnoho změn. Jednou z nich je zisk nezávislosti a přejmenování Jihoafrické unie na Jihoafrickou republiku (1961). Mnohem významnější je však vítězství Národní strany (National Party, dále jen NP) ve volbách[2] a následné zavedení režimu apartheid. Apartheid znamenal extrémní rasovou segregaci. Obyvatelstvo bylo rozděleno do 4 skupin dle rasy na bílé, černé, barevné (míšence) a asiaty, kdy účast na vládě nebo ve volbách měli pouze bílí obyvatelé. Černošští obyvatelé byli zbaveni občanství a bylo jim vyčleněno speciální území, kde podle příslušnosti k určitým kmenům měli mít samosprávu (tzv. Bantustány, ty tvořily pouze 13 % celkové rozlohy státu). Během 80. let probíhaly pozvolné reformy apartheidu a po rezignaci prezidenta Bothy r. 1989 již byla změna režimu nezadržitelná. V roce 1990 se stává prezidentem de Klerk, zahajuje jednání k ukončení apartheidu a postupně ruší nejkontroverznější rasistické zákony. To však v zemi vyvolalo vlnu násilí, na kterém mělo velký podíl i AWB. Proto se prezident rozhodl vyhlásit referendum, aby zjistil, zda jeho kroky mají podporu obyvatel JAR. V referendu se ukázalo, že většina veřejnosti de Klerkův posun k demokracii schvaluje a tak demokratizace země pokračovala. V roce 1994 se v Jihoafrické republice konaly první demokratické multirasové volby, které vyhrál Africký národní kongres v čele s Nelsonem Mandelou (Athiemoolam 2003: 2-6).

 Vznik a vývoj organizace

AWB neboli Afrikánské hnutí odporu (v afrikánštině Afrikaner Weerstandsbeweging) bylo založeno roku 1973. Hlavním zakladatelem byl Eugene Terre’Blanche – muž, který se stal tváří a snad i duší této organizace. Terre’Blanche organizaci vedl až do své smrti roku 2010. Představuje klasický vůdcovský fenomén a v souvislosti s ním je vždy zdůrazňováno obrovské charisma a schopnost strhnout dav na svou stranu. Primární příčinou vzniku AWB byla nespokojenost s politikou vládní strany NP a snaha prosadit afrikánské cíle (Mandela 2012).

Do roku 1979 AWB nebyla téměř vůbec činná. Do povědomí veřejnosti se dostala až po „incidentu s dehtem a peřím“. Jedná se o první veřejnou akci AWB, která se uskutečnila na Den smlouvy, důležitý afrikánský svátek spjatý s Velkou cestou Búrů. AWB zaútočili proti profesorovi van Jaarsveldovi, který tvrdil, že tento svátek je špatně interpretovaný, uměle vyzdvihovaný a vnucovaný zbytku obyvatelstva. Den před Jaarveldovou přednáškou vydalo AWB prohlášení, že jsou jako mladí Afrikánci zhnuseni a znechuceni, když vidí, jak jsou posvátné afrikánské duchovní hodnoty degradovány a znesvěcovány falešnými proroky. První akce AWB se zúčastnilo okolo 50 členů, kteří vtrhli na přednášku Jaarsvelda, vylili na něho dehet a vysypali peří. Poté vytáhli vlajky staré Transvaalské republiky a Terre’Blanche pronesl svůj projev (Kemp 2008: 21-23). Ačkoliv nedošlo k žádnému závažnému zranění, už tehdy bylo jasné, že AWB má potenciál být nebezpečnou skupinou s velmi silným nacionalistickým cítěním.

Během 80. let nastal silný vzestup pravicových organizací. I AWB získávala na síle, lákala stále více příznivců a Terre’Blanche inicioval řadu pochodů a veřejných meetingů po celé zemi. Kromě již existující Znovu sjednocené národní strany (Herenigde National Party, dále jen HNP) vznikla nová pravicová Konzervativní strana (Conservative Party, dále jen CP). V tomto období AWB začalo jezdit na meetingy vládnoucí NP a záměrně její meetingy narušovat, což většinou končilo ničením majetku a rvačkou mezi stoupenci NP a AWB (Kemp 2008: 31-37). Velkou aférou 80. let, kterou AWB prošlo, byl soud kvůli držení nelegálních zbraní všeho druhu. Po další negativní publicitě a skandálu kolem Terre’Blancheho, AWB bojuje o přežití, to se však mění na počátku 90. let, kdy je opět povolena ANC a začíná se evidentně blížit konec apartheidu. Demokratizace společnosti způsobila vzrůst podpory pravice. Poprvé od vzniku AWB Terre’Blanche otevřeně vyhrožuje násilím a válkou, pokud se dostane ANC k moci (Mandela 2012). Své hrozby v následujícím období také uskutečňuje především bombovými útoky[3], za kterými stojí členové jeho organizace. Po bombové kampani, masových zatýkáních a soudních procesech se AWB již nikdy zcela nevzpamatovala (Kemp 2008: 269). Po smrti Terre’Blanche upadá AWB do zapomnění.

Cíle AWB

Ačkoliv se dílčí cíle (a používané způsoby k jejich dosažení) v různých fázích existence AWB měnily, hlavní cíl byl vždy stejný – vytvořit nezávislý „Volkstaat“, Búrskou republiku. Dle slov AWB (Schönteich, Boshoff 2003) je jejím hlavním cílem: „Zajistit přežití afrikánské búrské národnosti ve své vlastní zemi (a) založit svobodný, křesťanský afrikánský búrský národní stát (…).“ Myšlenka nezávislého búrského státu nebyla nová, byl to sen mnoha pravicových organizací v JAR, lišily se však názory na to, jaké území by měla búrská republika zahrnovat. Dle názoru AWB by se mělo jednat o území, kde se nacházely první búrské státy – Natal, Transval a Oranžský svobodný stát, protože to je území, které podle dávných smluv s domorodými kmeny patří Búrům. Jedná se o poměrně rozsáhlé území, na kterém se v souladu s politikou apartheidu nacházely „domoviny“ černých obyvatel (Mandela 2012). Koncept Volkstaatu představuje národní stát etnicky homogenní, skládající se pouze z Afrikánců. Jak toho chtělo AWB docílit na území, kde žilo 18 milionů černochů, není jasné. V búrském státu by dle představ AWB neměly být povoleny zahraniční investice a existovat má jen jedna politická strana Volkstaat-Party (Kemp 2008: 103). Je celkem zřejmé, že o demokratický stát by se nejednalo.

 

Činnost AWB

Na základě analýzy literatury je činnost AWB rozdělena dle míry koordinace a destrukce jejich aktivit do čtyř období, které jsou pracovně pojmenovány jako:

1)      Období formování organizace (1973-1979)

2)      Období příležitostného násilí (1979-1991)

3)      Období radikalizace (1991-1993)

4)      Období otevřeného násilí (1993-1995)

Během prvního období organizace AWB vzniká, dochází k vytváření její filozofie, struktury, metod k dosažení cílů aj. V prvním období organizace sice již existuje, ale ještě se veřejně neprezentuje, nedochází k žádnému kolektivnímu násilí.

Přechodem do druhého období se stal rok 1979, kdy došlo k prvnímu veřejnému násilí ze strany AWB – jedná se o již zmíněný útok na profesora van Jaarsvelda, během projevu na Univerzitě Jižní Afriky (UNISA). Při útoku na profesora došlo k poškození majetku univerzity, a útok byl zcela očividně naplánovaný a koordinovaný. Hlavní činnost AWB během druhého období je zaměřena proti vládní straně NP. AWB chodí na veřejné meetingy NP, kde se snaží příznivce NP početně převýšit, převzít kontrolu nad meetingem a většinou místo představitele NP (k překvapení všech členů NP) nakonec z pódia mluví Terre’Blanche. Není výjimkou, že během těchto akcí docházelo mezi jednotlivými příznivci ke rvačkám. Pro předsedu strany NP strategie rozbíjení meetingů nebyla nová, sám ji kdysi proti Sjednocené straně používal (Kemp 2008: 59-70).

Jako hraniční bod přechodu z období dvě do období tři je definována událost známá jako Bitva o Ventersdorp (srpna 1991). Jedná se o jeden z nejnásilnějších střetů mezi AWB a složkami státu, po kterém zůstali tři mrtví členové AWB a mnoho zraněných policistů i členů AWB. Změny probíhající v JAR přiměly AWB k radikalizaci a růstu destruktivity jejich jednání. Hlavní náplní činnosti AWB je opět narušování meetingů, které má ale zcela jiný charakter. Příznivci AWB na místo meetingu přicházejí ve větším počtu, ozbrojeni a v očekávání násilného střetu. Nejedná se tedy o spontánní vypuknutí kolektivního násilí, jak to mu bylo v předcházejícím období. O tom vypovídá Bitva o Venstersdopr i útok na kongresové centrum, kde probíhalo vyjednávání o reformách země 1993.

V poslední fázi se AWB zaměřuje na specifickou činnost, a to na bombové útoky. Míra koordinace je v porovnání s předchozími obdobími obrovská a stejně tak i míra destruktivity. Bombové útoky představují poslední zoufalé akce AWB ve snaze zabránit multirasovým volbám a tedy definitivnímu konci apartheidu.

Období

1. 1973-1979

2. 1979-1991

3. 1991-1993

4. 1993-1995

Koordinace

0

1

2

3

Destrukce

0

1

2

3

Typ násilí

RvačkyRozptýlené útoky RvačkyRozptýlené útokyKoordinovaná destrukce Koordinovaná destrukceOportunismus
Činnost

Narušování volebních meetingů Narušování volebních meetingůNásilné demonstrace a pochody

Bombové útoky

 

Ozbrojené složky AWB

AWB mělo během své existence celou řadu uniformovaných a ozbrojených složek. Úkoly jednotlivých složek byly různé, některé sloužily na ochranu vůdce a důležitých představitelů, jiné měly udržovat pořádek a hlídat bezpečnost meetingů AWB. Ozbrojené složky AWB vzbuzovaly často respekt i obavy a působily jako katalyzátor kolektivního násilí. Dav, který se skládá (nebo minimálně cítí podporu) z ozbrojených složek, je samozřejmě o to nebojácnější a nebezpečnější.

První počátky formování ozbrojených složek AWB můžeme pozorovat již od roku 1979. Spontánně vznikla jednotka z motocyklových nadšenců známých pod názvem Stormvalke, Bouřící sokolové (Volkstaat 2010). O něco později byla vytvořena jednotka Blitsvalke (Bleskoví sokolové), která byla určena pro širší veřejnost, ne jen vlastníky motorek. Blitsvalke však neměla dlouhé trvání a brzy ji nahradila skupina Witwag (Bílá stráž). První náznak větší militantnosti se objevil v roce 1985, kdy Terre’Blanche oznámil, že se jedna z lokálních organizací AWB změní na „strážní jednotky“, které mají pomáhat policii s udržením veřejného pořádku. Tato lokální organizace obsahovala 700 členů. Podobné skupiny byly zakládány po celé zemi s oficiálním názvem Brandwag (Stráž). Ve vládních kruzích byly zprávy o vzniku těchto organizací přijímány s neklidem, nikdo však proti nim nezakročil. Po hrozbě atentátu na Terre’Blanche se vůdce rozhodl založit profesionální jednotku Aquila (latinsky Orel). Od roku 1987 byla Aquila zaregistrována jako bezpečnostní agentura a nikdy nebyla oficiální součástí AWB, ale právě tato jednotka byla téměř vždy přítomná na meetinzích organizace a zapojovala se do konfliktů s oponenty AWB. Oficiálních příslušníků Aquily bylo 300, avšak skupina obsahovala také mnoho set částečně vycvičených členů. Poté, co se Willem Oliver, jeden z hlavních představitelů AWB a zároveň oficiální majitel Aquily, nepohodl s Terre’Blanchem a opustil AWB, nahradila tuto ozbrojenou skupinu nová organizace Wenkommando (Vítězné komando). Celkový počet příslušníků není přesně známý, podle oficiálních zpráv AWB to mělo být kolem 55 000 mužů a žen, podle zprávy tajné policie z roku 1992 byl počet členů jen 15 000 (Kemp 2008: 151-163). Elitní jednotka z Wenkommando se jmenovala Ystergarde, byla cvičena ke speciálním úkolům a kvůli utajení členů nosila na veřejnosti kuklu. Počet členů Ystergarde byl odhadován na 200 a mnozí z nich dříve pracovali u policie, v armádě nebo dokonce ve zpravodajských složkách (Government SA 2008: 447).

Ozbrojené jednotky AWB představovaly nebezpečnou zbraň. Pokud by AWB získalo rozsáhlejší podporu obyvatelstva, je pravděpodobné, že by se pokusilo násilně získat vysněné území starých búrských republik s armádou cvičených a vyzbrojených mužů. Všechny jednotky AWB se po soudním procesu s bombovými útoky (1995) začaly pomalu rozpadat a stejně tak jako celá organizace AWB upadaly v zapomnění.

Neonacistické tendence

Ačkoliv Terre’Blanche jakoukoliv spojitost vždy odmítal, AWB bylo obecně zobrazováno jako neonacistická organizace a to na základě symboliky i filozofie. V čele organizace stála osoba označovaná jako „vůdce“ a další členové mají podle zásluh vojenské hodnosti. Běžnou praxí u AWB bylo nošení uniforem. Stejně jako nacistická strana v Německu i AWB založilo mládežnickou organizaci Búrskou mládež (Boerejeug). Velmi výrazná je vlajka AWB, která se skládá ze tří sedmiček, které se svým tvarem podobají hákovému kříži. Jedním z nejpozoruhodnějších symbolů je orlice, AWB však tvrdí, že žádná souvislost s nacismem neexistuje. Veškeré symboly mají podle Terre’Blanche náboženskou symboliku – tři sedmičky představují biblické číslo dokonalosti, konečné vítězství Ježíše Krista a stojí v přímém protikladu k číslu 666. Orlice má symbolizovat ochranu Pána. Je pravdou, že orlice byla na vrcholu všech erbů starých búrských republik (Toit 1991: 644-646). Kromě vyzdvihování búrského národa se AWB vyznačuje také silným antisemitismem a rasismem. Artur Kemp tvrdí: „Objektivně to lze tedy shrnout tak, že AWB je kombinací vnějších znaků, charakteristických pro národní socialismus. Kdežto na čistě filozofické úrovni jde o kombinaci extrémního afrikánského nacionalismu a křesťanského antisemitismu, ne německého socialismu.“ (Kemp 2008: 150).

Závěr

Lze pozorovat, že radikalizace AWB byla způsobena zintenzivněním snahy o demokratizaci Jihoafrické republiky. Během období formování organizace (1973-1979) a příležitostného násilí (1979-1991) nepředstavovalo AWB žádnou zásadnější hrozbu. Problematickou se organizace stává během období radikalizace (1991-1993) a otevřeného násilí (1993-1995). Zvláště ozbrojené složky působící pod AWB představovaly velkou hrozbu a to nejen při plánovaných útocích na meetingy a jiné akce. Pokud by se k AWB přidalo větší množství obyvatel, mohlo dojít k zamezení demokratizace země a vytvoření Búrského státu. Dnes však tato organizace není natolik silná, aby si mohla násilím vynutit odtržení bývalých búrských republik. U této organizace nelze přehlédnout velké sympatie k nacismu. Ačkoliv se některé symboly AWB nápadně podobají symbolům nacistickým a sdílí i nenávist vůči určitým etnickým skupinám, Terre’Blanche vždy uměl nařknutí z neonacismu úspěšně vyargumentovat a proti nálepce „neonacistická skupina“ se ohrazoval.

Autor: Alena Hrušková, studentka Bezpečnostních a strategických studií, FSS MU 

Vlajka AWB

Sjezd AWB, logo s orlicí

 

Seznam literatury

Tištěné zdroje

Hulec, O. (2010): Dějiny Jižní Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Kemp, A. (2008): Vítězství nebo násilí. Historie Afrikánského hnutí odporu v Jižní Africe. Praha: Kontingent press.

Meyer, D. (1999): The south African experience in dealing with communal violence. African Security Review, roč. 8, č. 1.

Tilly, Ch. (2006): Politika kolektivního násilí. Praha: Slon.

Toit, B. (1991):  The Far Right in Current South African Politics. The Journal of Modern African Studies, roč. 29, č. 4, s. 627-667.

 

Elektronické zdroje (všechny zdroje ověřené k 8. 12. 2012)

Athiemoolam, L. (2003): South Africa´s Peceful Transition to Democracy: Nine Years of Peace in a Troubled World. Centre for South-North Cooperation in
Educational Research and Practice. http://www.zsn.uni-oldenburg.de/download/Logan_Japan_Conference.pdf 

Cooper et al. (1992): Race Realtion Survey. South African Institute of Race. http://www.nelsonmandela.org/omalley/cis/omalley/OMalleyWeb/dat/SAIRR%20Survey%201991-92.pdf

Government SA (2008): Right-wing Groups. http://www.info.gov.za/otherdocs/2003/trc/3_6.pdf

Mandela (2012): Afrikaner – Weerstandsbeweging (AWB). http://www.nelsonmandela.org/omalley/index.php/site/q/03lv02424/04lv02730/05lv03188/06lv03191.htm

Ransdell, E. (1993): South Africa on the Brink, White Extremists and Black Radicals Both Lust for Civil War. US News. http://www.usnews.com/usnews/news/articles/930426/archive_015022_2.htm

Schönteich, M.; Boshoff, H. (2003): ‚Volk‘ Faith and Fatherland, The Security Threat Posed by the White Right. Institute for Security Studies Africa. http://www.iss.co.za/pubs/monographs/no81/Content.html

UNHCR (2012): Chronology for Europeans in South Africa. http://www.unhcr.org/refworld/type,CHRON,,ZAF,469f38dc1e,0.html

Volkstaat (2010): AWB Stormvalke, the AWB’s bikers. http://www.volkstaat.net/index.php?option=com_content&view=article&id=581:awb-stormvalke-the-awbs-bikers&catid=57:awbeng&Itemid=101


[1] Jednalo se přibližně o 12 000 lidí z celkového počtu 40 000 Búrů, kteří patřili do britské kolonie.

[2] Národní strana se udržela u moci až do roku 1994.

[3] Např. v roce 1994 došlo k odhalení celé organizované skupiny a jejich sídla u Rutenburgu, kde plánovala a uskutečňovala bombové útoky. Téměř všichni obžalovaní byli členové AWB. Ironií je, že Nelson Mandela rozšířil amnestii i na politické zločiny spáchané do 10. května 1994 a tak žádný z odsouzených trest za zabití černochů během předvolební bombové kampaně nedostal  (Kemp 2008: 246-261).

  • Rudolf Beneš

    S tímto tendenčně zaměřeným ,proti bílím farmářům zaměřeným článkem musím nesouhlasit.Nikde se tady nepíše co všechno museli udělat pro to ,aby tam mohli vůbec žít.Stálo je to obrovské oběti na životech.Oni tam nepřišli zemi plundrovat jako Anglie.Oni chtěli žít a pracovat v míru.Jenomže tam taky bylo velké nerostné bohatství,které zajímalo zlodějské angličany.Proto farmáře násilím vytlačili z jejich pozemků.Došlo i na válku mezi Anglií a zoufalými farmáři.Angličani se „proslavili“ genocidou proti farmářům a jejich rodinám.Nahnali do koncentračního tábora farmáře i s rodinami a Anglii daným úsilím tam zemřelo velice hodně lidí.Jenom dětí bylo hlady umučeno na 25 000 dětí.Co týká novější doby,také lze hodně tvrzení pisatele vyvrátit.Farmáři svojí pracovitostí vytvořili takové zemědělství,že to závidělo většina států světa.Bohužel do JAR přitáhlo velké množství černochů z okolních států.Část jich přišla opravdu pracovat a část se zapojila do zločineckých teroristických akcí s cílem ukrást vše vytvořené
    bílými farmáři.Nic tvořit ,jenom ničit ,vraždit a loupit.Obvzlášt v tom vynikal zločinec Mandela,kterého podporovali komunisté,Anglie a USA,protože jim jde o nerostné bohatství.Proto nechtějí vidět to velké bestialní vraždění farmářů a jejich rodin.Kvůli této genocidě farmářů černochy již muselo JAR opustit přes 1,5 000 000 lidí.To tady nikde v tom článku nenacházím.Ti lidé jsou již zoufalí,velké množství jich žije na pokraji měst ve velké bídě a nesmí být zaměstnáni.Přednost mají černoši.Blanche byl bestiálně zavražděný za“odměnu“ černochy,kterým dal práci.A ti jsou již z basy venku.Ono vám toho asi pane pisateli mnoho uniklo.

  • Zděnek Luboš

    Článek je tendenční stejně jako vysílání ČT. Pokud prezident země veřejně prozpěvuje „zabij Búra, zabij farmáře“, tak označovat lidi, kteří se brání, za extremisty je hloupé.

video Fault Lines: On the Front Lines with the Taliban

Aktuálně


iDNES

    Warning: simplexml_load_file(http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss): failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.1 503 Service Temporarily Unavailable in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: simplexml_load_file(): I/O warning : failed to load external entity "http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss" in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 41

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení

Anketa

Jaký bude osud Iráku?

Výsledky
Nahrávání ... Nahrávání ...

Spolupracujeme

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia
C4SS
Jakub Janda
Project ARES