Neletální zbraně: most mezi diplomacií a válkou?

Kategorie Komentáře, Recenze, volný čas | Autor: Zuzana Gruberová | 26. 5. 2013 | 8:37

Krátké zamyšlení nad problematikou neletálních zbraní a jejich užitím.

„Bezmocnost vyvolává beznaděj a dějiny dokládají, že ztráta naděje, nikoliv ztráta života, rozhoduje o výsledku války.“
 Sir B. H. Liddell Hart: The Real War 1914 – 1918

Válka vypovídá o člověku mnohé. Rozhodneme-li se ji zkoumat, zjistíme nejen, že člověk je ochoten vynaložit nesmírné úsilí k ničení toho, co vybudoval, ale že je zároveň schopen ještě daleko větších ústupků na cestě k záchraně jedinečnosti života. Žádný jiný živočišný druh nepodléhá tak rozporuplnému jednání, v němž na jedné straně stojí fascinující literární a hudební eposy na oslavu života spolu s čirou radostí ze zázraku narození lidské bytosti, a na straně druhé děsivé utrpení válek a výmluvné ticho po výkřiku tisíců a milionů zabitých v koncentračních táborech nebo po výbuchu jaderné bomby. Přesto – nebo možná právě proto – je to člověk, který stojí v hierarchii živočišné říše na nejvyšší příčce. Troufám si tvrdit, že způsob, jakým mezi sebou lidé a skrze ně i státy řeší konflikty, zcela zásadně vypovídá o úrovni celé společnosti a civilizace. Značná část historie umožňovala v zásadě dva způsoby řešení konfliktů mezi státy: pomocí diplomacie, nebo vojenského střetu. Mimořádný technologický a informační rozvoj, jehož jsme v posledních několika desetiletích svědky, nám ale nabízí ještě jednu alternativu – jsou jí neletální zbraně. Prostředky, které umožňují dosahovat strategických cílů, aniž by přitom ohrozily lidské životy.

Naděje mocnější života?

Kdo je ve válce vítězem? Ten, kdo porazí protivníka, nebo ten, kdo protivníka přesvědčí? A je významnější taková porážka, při níž je nepřítel zcela rozdrcen, nebo taková, která jej nakloní naší straně a našemu zájmu? A jak to všechno souvisí s neletalitou?

Podívejme se na celou záležitost postupně. Neletální zbraně od těch tradičních odlišuje jeden zásadní aspekt: nemají smrtící účinky. (Odtud také anglický název non-lethal, nesmrtící.) Jejich použití umožňuje na určitou dobu vyřadit z činnosti vybranou skupinu lidí nebo druhy vojenské techniky, aniž by přitom došlo k jejich trvalému poškození. Jedná se například o dočasně oslepující lasery, paralyzéry, elektromagnetická vlnění způsobující šok nebo krátkou intenzivní bolest, dále nejrůznější látky schopné rozložit vojenský materiál, zpomalit nebo zastavit přepravní prostředky a mnohé další. Dá se říct, že neletalita v různých podobách figurovala v ozbrojených soubojích už od úsvitu dějin – ne vždy bylo cílem soupeře zabít, často se jednodušším ukázalo jej omráčit nebo uspat. Jednoduše ho vyřadit z činnosti. Teprve s rozpadem bipolárního systému po konci studené války a s informační a technologickou revolucí, která s sebou přinesla zásadní proměnu ozbrojených konfliktů, ale začala neletalita pronikat do popředí zájmu vojenských teoretiků ve větší míře.

Nová bojiště

Tradiční války jednoho státu proti druhému s použitím velkých armád jsou z větší části záležitostí minulosti. Ozbrojené konflikty nabývají zcela jiné podoby. Stále častěji dochází k bojům uvnitř států – k občanským válkám nebo etnickým sporům. Zasahuje do nich množství nestátních aktérů, jako jsou nadnárodní korporace nebo nevládní organizace. Malé ozbrojené skupiny nebo teroristické organizace vytvářejí sítě a fungují napříč hranicemi. Pro mezinárodní organizace, založené na členství jednotlivých států, se stává mnohem složitějším jasně určit, kdo je viník, a kdo oběť, stejně jako stanovit hranici, která je opravňuje do konfliktu zasáhnout.

Nejdůležitějším bojištěm současných nepokojů, nepočítáme-li kybernetický prostor, jsou města a hustě zalidněné plochy. Podplukovník Ralph Peters na konci minulého století napsal toto: „Ve městech se soustředí lidé a síla, komunikace a kontrola, znalosti a schopnosti, činíce vše ostatní okrajovým. Armáda nepřipravená na městské operace v širokém spektru není připravena na zítřek.“ Použití tradičních zbraní je ale v místech přeplněných civilisty velmi problematické. V jakémkoliv konfliktu vyvolává smrt nezaangažovaných osob rozhořčení v očích veřejnosti a médií namířené vůči tomu, kdo ji způsobil. Bez ohledu na to, jaké byly jeho záměry. A právě zde se otevírá jedna z možností pro využití neletálních zbraní.

Spojené státy americké jako země s dominantní vojenskou mocí, která se angažuje v největším počtu vojenských operací a je proto nejčastěji pod dohledem veřejného mínění, si tyto problémy velmi dobře uvědomuje. Z tohoto důvodu také věnuje výzkumu neletality značné prostředky. Tvůrci amerických vojenských strategií se kloní k názoru, že jsou-li současné americké vojenské operace založeny na obnovování míru a stability, nemohou takových cílů dosáhnout za použití tvrdé síly a destrukce. Armáda podle nich musí být vybavena prostředky poskytujícími alternativu mezi zabíjením a neděláním ničeho. A protože Spojené státy jsou zemí s vedoucí úlohou v oblasti vojenství a strategie, jejich koncepty přejímají také další státy. Výzkumem neletality se do hloubky zabývá především Švédsko, Francie nebo Rusko.

Pozitiva a rizika

Bylo by naivní myslet si, že začlenění neletálních zbraní do vojenských doktrín může přinést války bez umírání. Taková představa znamená zásadní nepochopení celého problému. Neletalita totiž neslouží jako oddělená složka válčení, ale jako součást širšího kontextu a důmyslnější taktiky, do níž jsou zapojeny tradiční postupy i klasické zbraně. Odtud most mezi diplomacií a válkou – způsob, který zahrnuje pozitiva obojího, stejně jako negativa.

Jednoznačným plusem využití neletálních zbraní je omezení vedlejších škod a civilních ztrát. Každý zachráněný život má nevyčíslitelnou hodnotu, což na vrub používání neletálních zbraní připisuje neoddiskutovatelnou výhodu. Tento fakt je samozřejmě pozitivní i pro stát, který se neletální prostředky rozhodne využívat. V očích svého publika – tedy mezinárodního společenství nebo veřejnosti, která sleduje ozbrojené konflikty skrze média – je totiž mnohem snazší takový boj ospravedlnit a naklonit si přihlížející na svou stranu. A kdo získá veřejné mínění, je na velmi dobré cestě vyhrát válku. (Vzpomeňme na onu otázku v úvodu, zda je lepší protivníka porazit, anebo přesvědčit.)

Možnost naklonění si veřejného mínění ale může být stejně tak výhodné jako nebezpečné. Situace, v níž mohu zvítězit ve válce za cenu minimálních ztrát na životech, totiž určitým způsobem podporuje myšlenku války. Snadno může dojít k příliš lehkomyslnému zasahování do konfliktů. K narušování cizí suverenity i tam, kde by jinak použití smrtících zbraní bylo nemyslitelné.

Dále – neletální zbraně jsou navrženy k zásahům proti zdravým osobám. Jejich použití v praxi ale znamená, že v hustě zalidněné oblasti zasáhnou osoby příliš staré nebo příliš mladé, nemocné nebo slabé. Jak bude potom veřejnost reagovat na záběry zmrzačených civilistů, obzvláště v situaci, v níž očekávali „čistší“ válku bez zbytečných zranění a smrti? Neletalita před námi otevírá dosud neprobádanou oblast etiky. Pokud si naše společnost nadevše cení lidské svobody a práv, kdy je ospravedlnitelné použití neletálních zbraní (např. oslepujících laserů)? A kdy už ne?

A je zde ještě jedno velké riziko, které se týká využití neletálních prostředků k ochraně vlastních jednotek. Budou-li vojáci chráněni například elektromagnetickým štítem, za něhož nebude pro protivníka snadné se dostat, jeho pozornost se může snadno obrátit proti civilistům nebo nezainteresovaným osobám.

I toto jsou důvody, proč je potřeba s neletálními zbraněmi zacházet se zvláštní opatrností a věnovat zvýšenou pozornost způsobu, jakým je možné začlenit je do vojenských strategií a postupů. Správné využití umožní lepší efektivitu ozbrojených sil a prostor mezi diplomacií a tradiční silou tak může být účinně zaplněn.

V úvodu citovaný kapitán Liddell Hart tvrdí, že o výsledku války nerozhoduje ztráta života, ale ztráta naděje. Neletální zbraně umožňují dosahovat strategických cílů tak, aby byly životy ušetřeny. Na co naopak míří zcela přesně, je protivníkova víra ve vítězství. Zastavením jeho činnosti namířené proti nám ho zbavujeme jeho naděje. Právě v tom spočívá velký potenciál a síla neletality. V jiném Hartově díle se také dočteme, že „úroveň armád je určena úrovní civilizace, ve které existují.“ A přihlédneme-li ke snaze, jaká je věnována výzkumu neletality a zabránění zbytečnému umírání, můžeme možná snáze uvěřit tomu, že naše civilizace ještě není tak docela ztracena.

Zdroje

Hart, Liddell B. H. 1963. The Real War 1914 – 1918. New York: Little, Brown and Company.

Lovelace, Douglas C. a Metz, Steven. 1998. Nonlethality and American Land Power: Strategic Context and Operational Concepts. Carlisle: Strategic Studies Institute. (cit. 2013-05-11). (http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/PUB231.pdf).

Peters, Ralph. 2002. Fighting for the Future: Will America Triumph? Mechanicsburgh: Stackpole Books.

Autor: Zuzana Gruberová, studentka bezpečnostních a strategických studií a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

video Fault Lines: On the Front Lines with the Taliban

Aktuálně


iDNES

    Warning: simplexml_load_file(http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss): failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.1 503 Service Temporarily Unavailable in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: simplexml_load_file(): I/O warning : failed to load external entity "http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss" in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 41

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení

Anketa

Jaký bude osud Iráku?

Výsledky
Nahrávání ... Nahrávání ...

Spolupracujeme

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia
C4SS
Jakub Janda
Project ARES