Ruský zbrojní průmysl: přehnaná očekávání?

Kategorie Postsovětský prostor, Studie, Vojenství a strategie | Autor: Michal Junek | 2. 10. 2012 | 17:04

Ruský zbrojní průmysl se řadí mezi nejvýznamnější producenty zbraní na světě. Současně je Rusko druhým největším světovým exportérem zbraní. Aniž by došlo k ohrožení tohoto statutu, tak bude nutno provést zásadní investice a změny, které jsou v posledních letech avizovány. Následující text si klade za úkol popsat současnou situaci ruského zbrojního průmyslu, který má naplnit rostoucí exportní ambice a rovněž velkou domácí poptávku. Zvláště velké modernizační plány ze strany ruských ozbrojených sil staví zdejší produkci před veliký úkol.

Úvod

Ruský zbrojní průmysl dlouhodobě patří k největším producentům zbraní na světě. Produkce, postavená na někdejší sovětské průmyslovo-technologické základně, dokázala v minulosti zásobit svými výrobky významnou část světa a dnes tomu není jinak. Je tedy otázkou, jaký dopad měla situace po skončení studené války a jakými schopnostmi disponuje a bude disponovat ruský zbrojní průmysl. Ukazuje se totiž, že ruské exportní ambice společně s velkou domácí poptávkou, se mohou napříště potýkat se zásadními obtížemi v podobě upadajícího domácího vývoje na poli zbrojních technologií. Stojí tedy ruský zbrojní průmysl před krizí, kterou je nutné naléhavě řešit?  Ruská exportní politika je v současnosti podle tamních představitelů úspěšná, ale jak tomu může být do budoucna?

Letos v září vystoupil ruský prezident Vladimír Putin s projevem ke stému výročí ruských vzdušných sil, ve kterém zmínil nemalé zbrojní ambice do budoucna. V plánu je totiž do roku 2020 pořízení 600 nových bojových letounů, na 1 000 helikoptér a to vše v ceně cca $ 720 mld. (Gutterman 2012). Podobná prohlášení k modernizaci ruských ozbrojených sil nejsou v posledních letech ničím novým a mohli jsme je slýchávat z úst i jiných ruských představitelů. Korespondují ale tato očekávání se schopnostmi ruské zbrojní výroby, která byla v posledních letech terčem domácí kritiky?

Velké ambice vs. realita

Ruské ozbrojené síly se v blízké budoucnosti nevyhnou nezbytné transformaci a potřebě velkých finančních investic do obměny stávajících bojových prostředků. Zamýšlená modernizace a obměna se má dotknout takřka všech bojových složek. Podle statistik se totiž pohotovostní stavy bojové připravenosti do roku 2008 měly pohybovat celkově pod 13 % kapacit (např. pozemní vojska pouhých 17 %, vzdušné síly ne více než 7 %) (Barabanov, Makienko, Pukhov 2012).

Ruské ministerstvo obrany avizovalo v roce 2011 svůj plán na období let 2011-2020, v podobě pořízení: 100 nových lodí, přes 600 bojových letadel, 10 jaderných ponorek třídy Yasen a 1 000 helikoptér (RIA Novosti 2011c, RIA Novosti 2011d). Takřka $ 641 mld. má být investováno do modernizace ruských ozbrojených sil, s cílem dosáhnout do roku 2020 stavu, kdy bude moci být minimálně 70 % zbraňového vybavení považováno za moderní (RIA Novosti 2010). V příští dekádě plánuje Rusko vyslat na oběžnou dráhu minimálně 100 vojenských satelitů (RIA Novosti 2012c). Velkým projektem je také realizace výroby stíhacího letounu 5. generace. Do roku 2016 má být realizován projekt nového jaderného torpédoborce, do roku 2023 jaderné letadlové lodě a v hledáčku je rovněž vývoj bombardéru nové generace (RIA Novosti 2011e, RIA Novosti 2011f). Jedná se tedy o velice ambiciózní plány.

Rozsáhlé plány na obnovu ruských ozbrojených sil a snaha udržení proexportní politiky mohou ale v budoucnu dělat zbrojní průmyslové základně nemalé obtíže. Už dnes se můžeme setkat s náznaky tohoto stavu. Například vysoká poptávka po ruských leteckých motorech způsobuje, že výroba nestíhá a nedokáže pokrýt kompletně tuzemskou a zahraniční poptávku, čím dochází ke zpožděním (dřívější případy problémů s dodávkami Indii a Číně). Hlavním dodavatelem pro ruské ozbrojené síly byly již tradičně tamní zbrojní společnosti. V současnosti byla ale tato tendence prolomena, což je jistě pro tamní výrobce nemilým precedentem. Ruské zbrojní společnosti nemohou nabídnout veškeré tuzemsky poptávané zboží, ať už z důvodů nedostatečných kapacit, nebo zaostávajících technologií a vývoje. Současní ruští představitelé se tak již nebrání pořizování zbraní ze zahraničí. Například někdejší prezident Medvěděv oficiálně vyzíval Ruské ministerstvo obrany, aby se nezdráhalo nakupovat zbraně ze zahraničí, pokud budou domácí produkty předražené (RIA Novosti 2011g). Dříve bylo výhradní pořizování vojenské techniky od ruských zbrojních společností považováno za samozřejmé i s ohledem na určitou míru protekcionismu a patriotismu. V současnosti ale cena produktů a nedostatek domácího technologického zázemí nutí ruské ozbrojené síly hledat dodavatele i mimo domácí nabídku. Příkladem je dohoda o pořízení 500 lehkých bojových vozidel z Francie (RIA Novosti 2011h), nebo velmi diskutovaný kontrakt na dodání francouzských vrtulníkových výsadkových lodí třídy Mistral (Defense Industry Daily 2012). Ruský ministr obrany uvažoval dokonce o nahrazení velice rozšířených útočných pušek AK-47 za modernější zahraniční produkty (Fishel 2011). Dalším případem byla zahraniční akvizice realizovaná italskými společnostmi. Konkrétně bylo dodáno 60 lehkých bojových transportérů Iveco LMV M65 (RIA Novosti 2012d). Nebo dále nákup izraelských bezpilotních letounů, což velice nelibě nesla ruská vojensko-průmyslová lobby či rakouských odstřelovacích pušek (Defense Industry Daily 2011b, RIA Novosti 2011ch). Ruské ministerstvo obrany obhajovalo tento nákup právě nedostatečnou technologickou úrovní domácích průzkumných bezpilotních prostředků. Každopádně všechny tyto akvizice mohou vypovídat o stavu současné vojensko-průmyslové základny v Rusku, která očividně v současné době nedokáže poskytnout všechny potřebné zbrojní technologie, jak tomu bylo dříve. Jakýmsi „lakmusovým papírkem“ stavu ruského zbrojního průmyslu může být výrobce světově proslulé útočné pušky AK-47 Kalašnikov, společnost Izhmash Arms, která se poslední léta potácí na pokraji bankrotu (zdrojem problémů jsou snižující se domácí objednávky a značné množství kopií vyráběných ve světě). Podle všeho se nejedná o pouhou výjimku. Podle informací z roku 2008 se zhruba čtvrtina zbrojních společností pohybovala na hranici bankrotu (dokonce je uváděno, že od roku 1992 nebyla žádná zbrojní zakázka splněna v předem dohodnutém termínu) (Petrov 2008). Kromě toho se celé odvětví musí potýkat s nedostatkem kvalifikovaného personálu.

Vysoká domácí očekávání a zahraniční poptávka po ruských zbraních mohou tedy v budoucnu narazit na limity ruské průmyslové základny. Není ničím výjimečným, že se dříve nasmlouvané dodávky ruských zbraní potýkají se zpožděními. Tak muselo být například odloženo dodání fregat indickému námořnictvu (RIA Novosti 2011i). Podobný posun termínu a zdražení potkalo dodání letadlové lodi Admirál Gorškov, rovněž indickému námořnictvu. V srpnu tohoto roku ruská strana oznámila další zpoždění jejího dodání. Tentokrát se při testování objevily problémy spojené s pohonem lodi. Do problémů se měly dostat indické vzdušné síly i v případě pořízení náhradních dílů od ruských dodavatelů pro své bojové letouny a helikoptéry (Defense Industry Daily 2011c).

Ruský zbrojní průmysl nutně potřebuje investice do rozvoje technologií a nejen tam. Podle plánů má být investováno do rozvoje obranného průmyslu cca $ 100 mld. do konce roku 2020 (RIA Novosti 2011j). Největší překážkou mezi domácím odběratelem, v podobě ruských ozbrojených sil, a ruskými výrobci se v poslední době stávaly dohady kolem cen finálních produktů a technologické zaostávání proti západním výrobkům. Podle některých odhadů dokonce dělí v některých zbrojních technologiích ruské zbraně od technologií západní provenience celých 30 let vývoje, vyjma raketové techniky a strategických jaderných střel (RIA Novosti 2012e). Současnou kritickou situaci v ruských ozbrojených silách plně znázorňuje klesající počet bojeschopného vybavení, které se stává nevyhnutelně zastaralým. Velkým problémem je nicméně také vysoká míra korupce uvnitř státního sektoru (Felgenhauer 2011). Hlavní ruský vojenský prokurátor zmínil, že celá 1/5 ruského obranného rozpočtu padne za oběť korupci (Reuters 2011).

Zcela kritický stav panuje v personálních kapacitách ruského zbrojního průmyslu. Počet zaměstnanců ve zbrojním průmyslu klesá a především stárne. Rusko zřejmě nebude v budoucnu schopno vyrábět moderní zbraně ve stejné míře jako doposud. Počet zaměstnanců v tomto sektoru za posledních 20 let klesl z 5,5 milionů zaměstnanců na 1,5 milionu a jejich průměrný věk se v současnosti pohybuje mezi 55-60 lety (podíl profesionálních zaměstnanců ve věku pod 30 let je menší než 0,5 %) (Nikishenkov 2011, Cooper 2006: 431-448). Mzdy v sektoru se pohybují pod průměrem průmyslu jako celku (v 90. letech dosahovaly 59 % průmyslového průměru a v roce 2004 to bylo 78 %) (Cooper 2006: 431-448). Zatímco ve vědě a inženýrství soukromého sektoru se pohybují průměrné mzdy okolo $ 875, ve zbrojním průmyslu to je jen $ 580 (Nikishenkov 2011).

Mezi největší ruské exportní zákazníky patřily v minulých letech především země rozvojového světa. Dá se předpokládat, že i nadále jimi budou. Mnozí z nich zažívají hospodářský růst, který je schopen pokrýt nákladné zbrojní akvizice. Zejména pak moderní bojové letouny budou hlavním vývozním artiklem. Dnes Su-27, později např. Su-35s. Tyto bojové letouny mají na současné poměry velice dobré letové schopnosti, ale nedisponují tolik důležitou technologií stealth. Jsou ale levnější než západní stroje. S rozvojem moderních radarů, které by mohly být využity k zachycení letounů stealth, by jejich nedostatky zmizely. Rusko společně s Indií vyvíjí vlastní program letounu 5. generace, PAK FA (T-50), který má mít velký exportní úspěch. Už dnes se hovoří o celé řadě případných budoucích exportních možností v podobě Číny, Íránu, Venezuely, Alžírska, Indonésie, Brazílie, Kazachstánu, Argentiny nebo Vietnamu (Russia & India Report 2011). Velkému zahraničnímu zájmu v budoucnu určitě neujdou ani ruské výrobky z oblasti protivzdušné obrany (S-400, S-500 apod.), bojových plavidel a pozemní obrněné techniky. Nicméně většina současného ruského zbrojního vývoje je postavena na modernizaci a zdokonalení již dříve vyvinutých technologií (vyjma T-50, realizovaného společně s Indií). Vše bude záviset na udržení/rozvinutí současné vojensko-průmyslové základny.

Post-studenoválečné Rusko

Privatizační vlna 90. let nezasáhla ruský zbrojní průmysl v takové míře, jako západní země. Post-sovětské Rusko se potýkalo s obrovskými kapacitami svého zbrojního průmyslu. Na rozdíl od západních zemí se rozhodlo neprivatizovat. Ruská garnitura se mimo jiné obávala vlivu zahraničního kapitálu, který by mohl ovládnout zbrojní průmysl.

Podle statistických údajů z roku 2004 bylo v Rusku celkem 1462 zbrojních společností, z toho 594 jich je zcela státních a 74 se státním podílem mezi 50-99 %, 177 se státním podílem 25-49 % a zbývajících 617 s podílem menším než 25 % (Cooper 2006: 439). V roce 2004 20 největších ruských zbrojních společností uskutečnilo obchody v hodnotě cca $ 8,5 mld. a 71 % z těchto příjmů připadlo na společnosti, které jsou zcela ve vlastnictví státu (Cooper 2006: 439).  Neochota ráznější transformace měla pro tamní zbrojní průmysl neblahé důsledky. Netransformace velkých zbrojních závodů měla za následek zavření části podniků a snížení výrobní kapacity (Cooper 2006).  Ruská zbrojní výroba v mezidobí let 1997-1998 byla menší než 10 % v porovnání s údaji z roku 1991 (Sánchez-Andrés 2004: 689). Spoléhání se na domácí poptávku nepostačovalo. Mezi lety 1991 a 1992 došlo ke snížení ruské domácí poptávky po tancích na pouhá 3 % někdejší sovětské poptávky, poptávka po bojových letadlech a raketové technice klesla o 80 % (Gerasev, Surikov 1997: 10). Výrobní závody se staly neziskovými. Ruské zbrojní společnosti se proto zaměřili více proexportně.

Mezi nejúspěšnější ruské vývozní artikly patřila protivzdušná technika a bojová letadla. Ruský zbrojní průmysl se stal závislý na exportu, bez něhož by nemohl udržet své už tak upadající výrobní a vývojové kapacity (v roce 2000 bylo 80 % veškerých vyrobených ruských zbraní exportováno do zahraničí, 1999 – 78,4 %, 1998 – 61,5 %) (Sánchez-Andrés 2004: 689-691). Není náhodou, že mezi největší ruské vývozní artikly patří: ropa, plyn a právě zbraně (Durch 2000: 11). Velká závislost ruského rozpočtu na výnosech z exportu nerostného bohatství může být problematická s ohledem na dlouhodobý záměr investic do modernizace ozbrojených sil (takřka 80 % ruského HDP tvoří export ropy a zemního plynu). Zvláště pak výkyvy na světových trzích s těmito produkty mohou negativně poznamenat příjmovou stránku ruského státního rozpočtu (jako například propady ceny ropy v roce 2009).

I přesto, že v Rusku je většina zbrojního průmyslu ovládána státem, došlo zde také ke konsolidacím společností. Jejich přístup je jasný. Silnější celky dokážou lépe čelit konkurenci. Dalším důvodem jsou náklady spojené s vývojem a výrobou. Značně uvadající ruský zbrojní průmysl devadesátých let za sebou zanechal krachující nebo předlužené výroby a propouštění (Cooper 2006). Výsledkem bylo snížení možností výroby. Významnější reakci na horšící se stav ruského zbrojního průmyslu přinesl až prezident Putin, který spustil legislativní, organizační a investiční změny. Společnosti byly sloučeny do větších celků, jako například společnost vyvíjející prvky protiletadlové obrany Almaz-Antey, která vznikla sloučením společnosti Antey a NPO Almaz. Další společnost United Aircraft Corporation vznikla v roce 2006 sloučením velkých společností, jako je Suchoj, Tupolev, Iljušin, nebo Mikojan. Významným sloučením je rovněž Russian Helicopters, od kterého si vstupní společnosti slibovaly lepší prosazení na zahraničních trzích.

V září roku 2012 prezident Putin vyzval k přijetí dalších reforem v ruském zbrojním průmyslu a to ve smyslu zvýšení soukromých zahraničních investic a zlepšení podmínek zaměstnanců tohoto průmyslového odvětví (RIA Novosti 2012f).

Exportní příležitosti

Rusko představuje světovou dvojku ve vývozu zbraní. Výroba a vývoz zbrojních technologií patří k významným ruským hospodářským odvětvím. Rusko zaznamenává v posledních letech nárůst příjmů ze zbrojního exportu. Zatímco v roce 2010 byly zaznamenány celkové prodeje ve výši $ 10,4 mld., v roce 2011 to již bylo $ 13,2 mld. (RIA Novosti 2012a). A to ruské zbrojní společnosti přišly o zakázky v Libyi, díky kterým se tato částka mohla posunout ještě výše. Nejžádanějším ruským zbožím jsou v současnosti bojové letouny, protivzdušná technika a tanky. V roce 2012 se očekává, že Rusko vyveze zbrojní techniku v hodnotě cca $ 13,5 mld (RIA Novosti 2012a).

Největšími příjemci (podle hodnoty uskutečněného exportu) v roce 2011 byla Indie, Alžírsko, Venezuela, Sýrie a Uganda (RIA Novosti 2012a). Mezi nové a relativně velice výnosné trhy ruští exportéři řadí například Brazílii. Rusko označilo země Latinské Ameriky za oblast s velkým potenciálem, proto můžeme očekávat zvýšený zájem o export konvenčních zbraní do tohoto regionu. Představitelé ruských společností se nechaly slyšet na loňském zbrojním veletrhu v Rio de Janeiru, že země Latinské Ameriky pro ně znamenají důležité odbytiště a jsou připraveni dovážet celé spektrum technologií. Od bojových letounů až po protiletadlové komplety. Dříve navázaly obchodní styky s Brazílií, Venezuelou, Kolumbií, Uruguají a Ekvádorem.

Zvláště důležitým aspektem ruského zbrojního exportu je fakt, že zbrojní dodávky jsou často adresovány do oblastí, na které mezinárodní společenství nahlíží mnohdy negativně kvůli různým politickým či sociálním problémům, především pak problémům s dodržováním lidských práv.

Například Čína dlouhodobě dovážela moderní vojenské technologie z Ruska. Moskva byla dokonce jejím strategickým partnerem. Mezi lety 2006-2010 tak Peking dovezl 84 % všech svých zbraňových dodávek z Ruska a v širším rozpětí let 1991-2010 to bylo dokonce celých 90 % (Holtom 2011; Jakobson, Holtom, Knox, Peng 2011: 14). V současnosti se dá ale očekávat, že Čína bude usilovat o minimalizaci závislosti na dovozu citlivých technologií a spíše bude prosazovat soběstačnost. Statistiky ukazují na růst zbraňových dodávek z Číny do zahraničí (v posledních deseti letech nejvíce do Pákistánu, Íránu, Egyptu a Venezuely) (Sipri 2011a). Stejně tak klesá množství dovážených zbraní z Ruska, jakožto hlavního zdroje, a v současnosti dosahuje mnohem menších hodnot než v minulosti (Jakobson, Holtom, Knox, Peng 2011: 14).

Dalším důležitým obchodním partnerem z pohledu exportu zbraní byl pro Rusko libyjský režim plukovníka Kaddáfího. Ředitel ruské státní exportní společnosti Rosoboronexport Anatoly Isaikin se nechal slyšet, že konfliktem v Libyi přišlo Rusko o zbrojní zakázky v hodnotě $ 4 mld. (RIA Novosti 2011a). Libye dříve podepsala smlouvy s Ruskem o dodávkách bojových letounů, tanků a protiletadlových systémů (Defense Industry Daily 2011a).

Velkým adresátem ruských zbraní je z dlouhodobého hlediska Írán. Dříve vyvezlo Rusko do Íránu celé spektrum vojenské techniky (stovky tanků T-72, desítky bojových letadel a helikoptér, protiletadlové rakety, dieselové ponorky Kilo, atd.) (Sipri 2011b). Dokonce plánovalo dodávku raket země-vzduch S-300, což nakonec po dohodě s Izraelem neuskutečnilo. Za zmínku stojí export ruské techniky pro radiotechnický průzkum a rušení. Írán obdržel ruský systém Kvant 1L222 Avtobaza Electronic Intelligence, který údajně přispěl k získání amerického bezpilotního špionážního letounu RQ-170 Sentinel na konci roku 2011 (ATM 2011). Tato technika byla Íránu z Ruska dodána v říjnu téhož roku a lze ji využít právě k rušení datalinku mezi bezpilotním letounem a řídícím centrem nebo k rušení radarů (Eshel 2011). Ze strany USA panovaly obavy z použití získaných technologií a případného šíření do dalších států.

Rusko nemohlo vzbudit více znepokojení nad svými obchody se zbraněmi, než v případě uskutečněného exportu zbraní do Sýrie na konci roku 2011. Asadův režim v té době již několik měsíců tvrdě potlačoval občanské nepokoje v zemi. Výsledkem byly tisícovky mrtvých. Evropská unie proto schválila ekonomické sankce vůči režimu v Damašku (USA uplatňovaly sankce od dřívějška, mimo jiné kvůli podezření z podpory terorismu syrským režimem). Podobně v Lize Arabských států odsouhlasilo sankce 19 z 22 států (ČTK 2011). Rusko, zcela proti duchu těchto přijatých opatření, v této době vyexportovalo do Sýrie 72 protilodních řízených střel s plochou dráhou letu Yakhont, v rámci kompletu Bastion (DefenseUpdate 2011). Těmi Asadův režim v Damašku dokáže odrazit případné ohrožení z moře, pokud by se mezinárodní společenství nebo jakýkoli stát nakonec odhodlal k intervenci. Místopředseda ruské vlády Sergej Ivanov komentoval výčitky ohledně uskutečněného exportu zbraní do země slovy: „Jsou zakázané, nebo co? Rusko bude dělat cokoliv, co není zakázáno nějakými omezeními, pravidly nebo dohodami,“ (RIA Novosti 2011b).

Proti ruským dodávkám do Sýrie se ostře postavila EU, která přijala rozhodnutí vyzívající Rusko k zastavení dodávek a respektování mezinárodního konsensu ohledně přijetí řešení na úrovni Rady bezpečnosti OSN (RIA Novosti 2012b). Rusko krátce před tím podepsalo se Sýrií kontrakt na dodání 24 bojových letounů Mig-29M/M2 a 8 protivzdušných kompletů Buk-M2E (plus předchozí komplety Bastion) (RIA Novosti 2012b). Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov podotkl, že ruské zbraňové dodávky nemají vliv na situaci Arabského jara a rozpoložení sil v oblasti. Dodal ještě, že dodané zbraně nejsou použity v syrském konfliktu (RIA Novosti 2012b). Situace v Libyi ale ukázala, že zbraňové dodávky nejrůznějšího určení si najdou své místo i v asymetrických konfliktech.
Silná ruská proexportní politika tedy ukazuje, že je přikládáno velkého významu především maximalizaci komerčního prvku.

Závěr

Současný ruský zbrojní průmysl stojí před důležitým momentem, kdy je nutné pozvednout jeho schopnosti. Pro udržení stávajícího a nastavení budoucího fungování bude nezbytné uskutečnit velké investice a transformace.

Ruské ozbrojené síly nyní stojí před důležitým obdobím změn. Musí se vypořádat s negativním demografickým vývojem obyvatelstva a nezbytnou modernizací. Technologická náročnost moderního bojiště se zákonitě musí odrážet ve schopnostech armády. Navíc rozsáhlé území Ruska staví zdejší ozbrojené síly před problém efektivity a především rychlé nasaditelnosti v nejrůznějších lokalitách. Neméně důležitým úkolem bude zajištění bezpečnosti na takřka všech světových stranách v okolí Ruské federace.

Zefektivnění armády klade nároky na technologickou základnu dodavatelů zbrojních technologií. Proto je tedy nezbytnou součástí změn zajištění restrukturalizace podmínek uvnitř ruského zbrojního průmyslu. To ovšem není jednoduchý plán, pokud přihlédneme k současnému stavu ruské vojensko-průmyslové základny. Není tedy pochyb o nutnosti přijetí strukturálních změn, které byly v posledních letech avizovány (nejčastěji z úst prezidenta Putina). Neméně důležitým aspektem je i export, který v minulých letech tvořil nezbytnou součást příjmů tamních výrobců. Pro zachování kontinuity dodávek budou muset zdejší výrobci ujistit odběratele o své spolehlivosti. Ta byla totiž dříve často terčem kritiky pro neschopnost plnit nasmlouvané zakázky ve stanovených termínech. Výpadky příjmů, spojené se ztrátou velkých zakázek, jako jsou například dodávky pro Indické ozbrojené síly apod., by mohly mít zásadní dopad (negativní vliv na modernizaci ruské armády, ale i zbrojních společností mohou mít také propady cen na světových trzích s nerostnými surovinami). Export, mnohdy motivovaný z větší části komerčním aspektem, může mít neblahé politické dohry. I proto je záhodno větší kontroly nad směřováním transferů, včetně té na mezinárodní úrovni (např. přijetí Arms Trade Treaty). Ruský zbrojní průmysl zůstává i nadále významným zaměstnavatelem, i když nedosahuje rozměrů někdejší sovětské produkce. Aby nedošlo k dalšímu ztenčení personální základny, tak je nezbytné investovat do vzdělávání a především je nutné přilákat nové zaměstnance, kteří by se stali hnacím motorem do budoucna (a to nejen po stránce technologického vývoje).

Před ruskou zbrojní produkcí a ozbrojenými silami tedy stojí mnoho výzev, které budou muset být v příštích letech řešeny (a to nejen těch vnitřních). Zůstává otázkou, jak se s tím dokážou vypořádat ve světle nových hrozeb 21. století.

Seznam použité literatury

Monografie:

BARABANOV, Mikhail, Konstantin MAKIENKO a Ruslan PUKHOV. Military Reform: Toward the New Look of the Russian Army. Valdai Discussion Club Analytical Report [online]. červenec 2012, [cit. 2012-09-28]. Dostupné z: http://vid-1.rian.ru/ig/valdai/Military_reform_eng.pdf

COOPER, Julian. Developments in the Russian arms industry. In: SIPRI yearbook 2006: armaments, disarmament and international security. Oxford: Oxford University Press, 2006. Dostupné z: http://www.sipri.org/yearbook/2006/files/SIPRIYB0609c.pdf

DURCH, William J. Constructing regional security: the role of arms transfers, arms control, and reassurance. 1st ed. New York: St. Martin’s Press, c2000, 368 s. ISBN 03-122-3645-X.

GERASEV, Mikhail I.; SURIKOV, Viktor M. The Crisis in the Russian Defense Industry: Implications for Arms Exports. In PIERRE, Andrew J.; TRENIN, Dmitri V., eds. Russia in the World Arms Trade. Washington D.C.: The Carnegie Endowment for International Peace. 1997. S. 10. Citováno dle: DURCH, William J. Constructing regional security: the role of arms transfers, arms control, and reassurance. 1st ed. New York: St. Martin’s Press, c2000, 368 s. ISBN 03-122-3645-X.

HOLTOM, Paul, et al. Trends in international arms transfers, 2010. In SIPRI. SIPRI publications [online]. Stockholm International Peace Research Institute, March 2011 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: http://books.sipri.org/product_info?c_product_id=421

JAKOBSON, Linda, Paul HOLTOM, Dean KNOX a Jingchao PENG. China’s energy and security relations with Russia hopes, frustrations, and uncertainties. Solna, Sweden: Stockholm International Peace Research Institute, 2011, 43 s. ISBN 978-918-5114-665. Dostupné z: http://books.sipri.org/files/PP/SIPRIPP29.pdf

SÁNCHEZ-ANDRÉS, Antionio. Arms Exports and Restructuring in the Russian Defence Industry. In Europe-Asia Studies. Taylor & Francis, Ltd., Vol. 56, No. 5 (Jul. 2004), s. 687-706. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/4147478

Internetové zdroje:

ČTK. Ihned.cz [online]. 27. listopadu 2011 [cit. 2011-12-16]. Bývalí spojenci odřízli Sýrii od arabského světa. Proti sankcím byly jen Irák a Libanon. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/svet-blizky-vychod/c1-53838250-byvali-spojenci-odrizli-syrii-od-arabskeho-sveta-proti-sankcim-byly-jen-irak-a-libanon

Defense Industry Daily [online]. 2012 [cit. 2012-02-19]. Russia Orders French Mistral Amphibious Assault Ships. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/Russia-to-Order-French-Mistral-LHDs-05749/?utm_campaign=newsletter&utm_source=did&utm_medium=textlink&utm_term=Russia%20Orders%20French%20Mistral%20Amphibious%20Assault%20Ships

Defense Industry Daily [online]. 2011a [cit. 2011-12-16]. Libya Seeking Arms Deals. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/the-french-connection-libya-seeking-arms-deals-04417/

Defense Industry Daily [online]. 30. května 2011b [cit. 2012-02-20]. Israel and Russia in UAV Deal. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/Israel-and-Russia-in-UAV-Deal-05459/

Defense Industry Daily [online]. 27. listopadu 2011c [cit. 2012-02-20]. India’s Fighter Modernization: Add MiG-29s to the List. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/indias-fighter-modernization-add-mig29s-to-the-list-updated-01879/

DefenseUpdate [online]. 2. prosince 2011 [cit. 2011-12-16]. Syria Receives 72 Yakhont Missiles from Russia. Dostupné z WWW: http://defense-update.com/20111203_syria-receives-yakhont-missiles.html

ESHEL, Tamir. Iran Claims it Shot Down a U.S. Stealth Drone. Defense Update [online]. 4. prosince 2011 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: http://defense-update.com/20111204_iran-claims-it-shot-down-a-u-s-stealth-drone.html

FELGENHAUER, Pavel. Russia’s Defense Industry Faces Deep Crisis. The Jamestown Foundation [online]. 12. května 2011 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=37916&tx_ttnews[backPid]=7&cHash=8ca25d890b1ff83e7340ce9d11a6b463

FISHEL, Justin. Fox News [online]. 21. ledna 2011 [cit. 2012-02-19]. Russian Defense Minister Causes Uproar With Call to Replace Famed AK-47. Dostupné z WWW: http://www.foxnews.com/politics/2011/01/21/russian-defense-minister-causes-uproar-replace-famed-ak/?test=latestnews

GUTTERMAN, Steve. Putin says Russia to get hundreds of military planes. Reuters [online]. 11. srpna 2012 [cit. 2012-09-28]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2012/08/11/us-russia-putin-warplanes-idUSBRE87A0HP20120811

K sestřelu amerického Sentinelu v Íránu. ATM [online]. 9. prosince 2011 [cit. 2012-01-18]. Dostupné z: http://www.atmonline.cz/news/2011/prosinec/091211b.htm

NIKISHENKOV, Oleg. Armed forces in crisis. The Moscow News [online]. 3. května 2011 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.themoscownews.com/bizfeature/
20110503/188635920.html

PETROV, Nikita. Russian defense industry still faces problems. RIA Novosti [online]. 9. ledna 2008 [cit. 2012-09-28]. Dostupné z: http://en.rian.ru/analysis/20080109/95840754.html

RIA Novosti [online]. 15. února 2012a [cit. 2012-02-17]. Russian Arms Exports in 2011 Total $13.2 Bln. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/20120215/171331930.html

RIA Novosti [online]. 16. února 2012b [cit. 2012-02-16]. EU Urges Russia to Halt Syria Arms Sales. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/world/20120216/171347105.html

RIA Novosti [online]. 22. února 2012c [cit. 2012-02-27]. Russia to Launch 100 Military Satellites in Next Decade. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/20120222/
171467050.html

RIA Novosti [online]. 24. ledna 2012d [cit. 2012-02-19]. Russian Military to Buy 60 Italian Tactical Vehicles. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20120124/170926228.html

RIA Novosti [online]. 16. února 2012e [cit. 2012-02-20]. Russian Arms Designer Warns of Problems With Defense Orders. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20120216/171347088.html

RIA Novosti [online]. 24. září 2012f  [cit. 2012-09-28]. Putin Demands New Plan for Defense Industry Overhaul. Dostupné z: http://en.ria.ru/mlitary_news/20120924/176199693.html

RIA Novosti [online]. 17. srpna 2011a [cit. 2011-12-15]. Russian arms exporter loses $4 bln over Libya conflict. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/russia/20110817/165854938.html

RIA Novosti [online]. 1. prosince 2011b [cit. 2011-12-26]. ‘No ban’ on Russian arms supplies to Syria. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/world/20111201/169209507.html

RIA Novosti [online]. 24. února 2011c [cit. 2012-02-19]. Russia to buy 1,000 helicopters by 2020. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/20110224/162739409.html

RIA Novosti [online]. 19. března 2011d [cit. 2012-02-19]. Russian Navy to receive 10 Graney class attack subs by 2020. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110319/163086398.html

RIA Novosti [online]. 30. června 2011e [cit. 2012-02-19]. Russia set to build nuclear-powered destroyer by 2016. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110630/164931731.html

RIA Novosti [online]. 30. června 2011f [cit. 2012-02-19]. Russia to build nuclear aircraft carrier by 2023. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110630/164924604.html

RIA Novosti [online]. 12. července 2011g [cit. 2012-02-19]. Medvedev tells Defense Ministry to shop abroad for cheaper weapons. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110712/165156214.html

RIA Novosti [online]. 11. března 2011h [cit. 2012-02-19]. Russia set to buy 500 combat vehicles from France. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110311/162951763.htm

RIA Novosti [online]. 9. prosince 2011ch [cit. 2012-02-20]. Russia’s Special Forces get 30 Austrian sniper rifles. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/world/20111209/169519072.html

RIA Novosti [online]. 2. července 2011i [cit. 2012-02-20]. Russia behind schedule on Indian frigates delivery. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110702/164963079.html

RIA Novosti [online]. 21. března 2011j [cit. 2012-02-20]. Russia to invest $100 bln in defense industry until 2020. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20110321/163131244.html

RIA Novosti [online]. 13. prosince 2010 [cit. 2012-02-19]. Russian military to receive 1,300 types of weaponry by 2020. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/mlitary_news/
20101213/161759690.html

Russia says a fifth of defense budget stolen. Reuters [online]. 24. května 2011 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://af.reuters.com/article/worldNews/idAFTRE74N22120110524

Russian experts upbeat about export prospects for the PAK FA. Russia & India Report [online]. 6. září 2011 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://indrus.in/articles/2011/09/07/
russian_experts_upbeat_about_export_prospects_for_the_pak_fa_12953.html

Sipri [online]. 2011a [cit. 2011-06-26]. SIPRI Arms Transfers Database. Dostupné z WWW: http://www.sipri.org/research/armaments/transfers/measuring/databases/armstransfers

SIPRI Arms Transfers Database. STOCKHOLM INTERNATIONAL PEACE RESEARCH INSTITUTE. Sipri [online]. 2011b. [cit. 2012-01-11]. Dostupné z: http://www.sipri.org/
research/armaments/transfers/measuring/databases/armstransfers

Autor: Michal Junek, absolvent magisterského oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia na MUP.

  • Ludo

    Zaujímavé, ale prečo sa niekoľkokrát v článku chybne spomína AK-47, keď hlavnou zbraňou ruskej armády je novší model AK-74M, nehovoriac o tom jak ním majú preplnené sklady. Dvakrát meraj a raz rež…

  • MJ

    „Ak-47“ je označení, které se běžně používá pro zjednodušení, přičemž zahrnuje deriváty a modernizace (běžně „evoluce“ Ak-47, Ak-47 family, deriváty Ak-47, atd.). Pro přehlednost bylo použito označení „Ak-47“ jako zastřešující výraz pro např. Ak-47, Ak-74 (Aks-74, Aks-74u, Aks-74M), AKM (AKMS), Ak-100 série. Zvláště s ohledem na fakt, že ruská armáda používá (z rodiny Ak): Ak-74, Ak-74M, AKM, Ak-47 (rezervy).

    Druhé použití bylo zmíněno jakožto přiblížení výrobce legendární Ak-47.

    Ak-74M je skutečně standardní zbraní armády, ale to také nikdo nezpochybňoval. Pokud by bylo uvedeno, že se jedná o nahrazení Ak-74, pak by se to také dalo zpochybnit tím, že je využívána např. ak-100 série atd.

  • Pomoc

    3.Světoví se koná za brzo

video Fault Lines: On the Front Lines with the Taliban

Aktuálně


iDNES

    Warning: simplexml_load_file(http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss): failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.1 503 Service Temporarily Unavailable in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: simplexml_load_file(): I/O warning : failed to load external entity "http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss" in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 41

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení

Anketa

Jaký bude osud Iráku?

Výsledky
Nahrávání ... Nahrávání ...

Spolupracujeme

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia
C4SS
Jakub Janda
Project ARES