Summit NATO ve Walesu

Kategorie Euroatlantický prostor, Komentáře, Odborné | Autor: Silvie Janičatová | 8. 9. 2014 | 20:48

Dlouho očekávaný summit Severoatlantické aliance, který se většinou koná každé dva roky, proběhl 4. a 5. září v britském Newportu ve Walesu. Velká Británie se stala hostitelem setkání hlav států a dalších vysokých politických představitelů po 24 letech – naposledy summit vedla premiérka Margaret Thatcherová v roce 1990 v Londýně. Přestože se ještě na počátku roku zdálo, že hlavním tématem bude Afghánistán a další působení spojeneckých jednotek v zemi, ukrajinská krize celý program do značné míry proměnila. Do popředí se dostala jak problematika výše obranných rozpočtů jednotlivých členských států, tak i připravenost celé Aliance na různé bezpečnostní hrozby či přítomnost jejích jednotek ve východní Evropě. Tento článek si klade za cíl představit bezpečnostní oblasti, které se na summitu ve Walesu diskutovaly, a shrnout hlavní závěry, které z jednání vzešly.

Ukrajinská krize a postoj k Rusku

Přestože Ukrajina není členským státem NATO, anexe Krymu Ruskou federací, probíhající občanská válka na východě země a zapojení Moskvy do tohoto konfliktu představují pro Evropu výraznou bezpečnostní hrozbu, kterou Aliance nemůže ignorovat. NATO se již od počátku ukrajinského konfliktu staví za Kyjev a Rusko obviňuje z materiální i lidské podpory pro-ruských povstalců. V souvislosti s nedávnou eskalací bojů pak Aliance obvinila Moskvu z „do očí bijícího“ narušení ukrajinské suverenity skrze přímé zapojení ve vojenských operacích na straně proruských separatistů, přestože Kreml vysílání svých jednotek a zbraní nadále odmítá. Britský ministerský předseda David Cameron na počátku srpna ve svém dopise varoval ostatní spojence, že by NATO mělo přehodnotit svůj vztah k Rusku. To Alianci vnímá již dlouhodobě jako protivníka, přestože se po konci studené války mohlo zdát, že došlo k normalizaci vzájemných vztahů, především na základě uzavření strategické smlouvy z roku 1997, která zavázala Alianci nerozmisťovat v postkomunistických členských zemích jaderné zbraně, ani větší počty bojových sil.

Meeting of NATO Defence Ministers with counterparts from 24 partner countries - NATO Wales Summit

Zasedání ministrů obrany během summitu ve Walesu (Zdroj: NATO).

Stejnou podporu Ukrajině vyslovilo NATO i během konání summitu ve Walesu. Generální tajemník Anders Fogh Rasmussen oznámil, že alianční podpora je “konkrétní a hmatatelná“. Poté, co Ukrajina podporovala NATO v operacích či přispívala do Sil rychlé reakce, „nyní v těchto těžkých časech stojí NATO za Ukrajinou“. Na pomoc Ukrajině byl vytvořen balíček opatření, který by se měl soustředit primárně na čtyři oblasti: rehabilitaci pro zraněné vojáky, kybernetickou bezpečnost, logistiku a velení, a řízení a komunikace. Nic však nepřichází zadarmo a prohloubení spolupráce přijde minimálně na 15 miliónů eur. Stejně tak se Rasmussen před summitem nechal slyšet, že bude respektovat jakékoliv ukrajinské rozhodnutí týkající se budoucí bezpečnostní politiky. V tomto kontextu měl především na mysli slova ukrajinského premiéra, který oznámil zájem země stát se v budoucnu členem NATO. Nicméně političtí představitelé v rámci summitu nejednali o případném vstupu země do Aliance, a tato otázka zůstává nadále otevřená. Ve světle těchto událostí je však důležité zmínit varování ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že případné nabídnutí členství Ukrajině by mohlo „vykolejit“ veškerá mírová jednání mezi kyjevskou vládou a proruskými separatisty na východě země. Mimo to Rusko doprovodilo toto oznámení další sérií vojenských cvičení na jihu země s nasazením stíhacích letounů, námořních sil a raketových systémů.

Vedle politické podpory se již delší dobu skloňuje otázka, zda by členské státy měly ukrajinskou vládu podpořit v boji proti separatistům také dodávkami zbraní. Americký prezident Barack Obama při své návštěvě Estonska těsně před summitem urgoval spojence, aby pomohli Ukrajině posílit a zmodernizovat její bezpečnostní složky. Obama rovněž oznámil, že nadále nabízí vyslání vojenských poradců pro trénink a asistenci ukrajinské armádě. Samotné Spojené státy však doposud omezili svou pomoc pouze na neletální prostředky.  Polsko také zastává obdobný přístup a v případě Německa již došlo k reálným krokům. Německá vláda rozhodla o poskytnutí ochranných prostředků a lékařského materiálu ukrajinské armádě, včetně mobilních vojenských nemocnic. Ohledně dodávek zbraní však na summitu nedošlo k nějakému radikálnímu výstupu a Rasmussen prohlásil, že případné vyzbrojení Ukrajiny je individuálním rozhodnutím každého členského státu a jeho vlády.

Co se týče samotného postoje k Rusku, Aliance opětovně odsoudila ruské porušování mezinárodního práva a vyzvala Kreml k zastavení agresivního jednání vůči Ukrajině, stažení svých vojáků z ukrajinského území a přilehlých hraničních oblastí a zastavení podpory proruských separatistů. Stejně tak NATO požaduje po Rusku „zvrácení“ procesu anexe Krymu, kterou považuje za nelegální a nelegitimní. Rasmussen mimo jiné vyzval Rusko k ukončení konfrontace a zahájení mírových jednání. NATO již v předchozích dnech oznámilo, že plánuje rozmístit své jednotky na nových základnách ve východní Evropě a podniknout také několik rozsáhlých vojenských cvičení. Tyto kroky mají především ujistit východní členské státy o podpoře před případnou ruskou agresí a zároveň odradit Kreml od hlubší infiltrace či dokonce konfrontace s jinými postkomunistickými republikami, které jsou nyní členy Aliance. NATO však chce nadále dodržet výše zmíněnou smlouvu z roku 1997, a proto se v tomto případě nemá jednat o vybudování permanentních základen.

I přes oznámení příměří 5. září zůstávají členské státy NATO vůči Rusku skeptické a sám generální tajemník Rasmussen v rozhovoru pro britský stanic BBC řekl, že Putina příměří s Ukrajinou nezajímá. Dle šéfa NATO je hlavním cílem ruského prezidenta vytvoření zóny ruského vlivu v okolí státních hranic, tedy na území bývalého Sovětského svazu, a zabránění těmto přilehlým státům v integraci do Evropské unie či NATO. Právě z tohoto důvodu bude Putin preferovat v ruském sousedství spíše vleklý a zamrzlý konflikt než příměří dosáhnout. I přes tuto bezpečnostní hrozbu je však Rasmussen nadále přesvědčen, že žádný členský stát Aliance není bezprostředně ohrožen, neboť Rusko si je údajně dobře vědomé okamžité reakce NATO v souladu s článkem pět Washingtonské smlouvy.

Připravenost NATO

Dalším stěžejním tématem letošního summitu se stala otázka připravenosti Severoatlantické aliance, která po vypuknutí ukrajinské krize byla mnohými zpochybňována. Jedním z kritiků se stal Obranný výbor Dolní sněmovny britského parlamentu, který tvrdil, že NATO není připraveno na případný útok ze strany Ruska, a proto by mělo projít rozsáhlou reformou. Výbor neměl na mysli ani tak konveční vojenský útok jako spíše kybernetické útoky či využívání nevládních milic. Výbor proto vyzval, aby tyto bezpečnostní hrozby byly začleněny do článku pět Washingtonské smlouvy. V tomto kontextu došlo již před summitem k oznámení, že spojenci mají v plánu podepsat společný závazek proti kybernetickým útokům. Hlavním důvodem tohoto kroku je do velké míry právě Rusko, které je považováno za iniciátora kybernetických útoků na Estonsko v roce 2007 a o rok později na Gruzii. Současně panuje přesvědčení, že Moskva využila tuto formu novodobého válečnictví také v prvních dnech ukrajinské krize. Nejvyšší představitelé NATO se očekávaně shodli, že takovýto rozsáhlý útok na jednu z členských zemí by měl být považován za útok na všechny spojence. Kybernetická obrana se tak od summitu ve Walesu řadí do kolektivní obrany Aliance.

10727839414_bed28a47e1_z

Ilustrační obrázek: cvičení Steadfast Jazz na podzim 2013 (Zdroj: Flickr).

Stěžejním dokumentem se stal Akční plán připravenosti, jenž určitou podobu získal již na počátku června při jednání ministrů obrany NATO. Tento plán má primárně zohledňovat dlouhodobé bezpečnostní implikace ruského jednání a změny v bezpečnostním prostředí. Opatření se tak mají týkat například redislokace zásobování a vybavení v členských státech či zintenzivnění spolupráce na posílení vojenských schopností Aliance, především v otázce rychlosti reakce na jakoukoliv hrozbu. Akční plán připravenosti byl na summitu ve Walesu přijat a nabídl řadu východisek.

Jedním z nich se stalo vytvoření speciálních pohotovostních bojových sil v rámci dosavadních Sil rychlé reakce. Tyto „hrotové“ síly mají být schopny reagovat na případnou bezpečnostní hrozbu během 48 hodin. Mělo by se jednat celkově asi o 5 000 vojáků ze spojeneckých zemí, kteří by tvořili toto nadnárodní uskupení, jež má zahrnovat i vzdušnou a námořní podporu či speciální jednotky. Velká Británie již přislíbila 1 000 svých mužů a žen ve zbroji. Další zemí v pořadí byla Česká republika, která je ochotna poskytnout 150 členů 601. skupiny speciálních sil včetně několika vrtulníků a dále zvažuje logistickou podporu či protichemické experty. Co se týče základny, na mysl přišel například polský Štětín, nicméně přesná lokalita a podoba těchto sil bude známá až v následujících týdnech. Již nyní je však jasné, že tyto plány se rozhodně nelíbí Rusku, které považuje umístění těchto sil v Polsku za nepřátelský akt. Šéf zahraničního výboru ruské Státní dumy Alexej Puškov dále řekl, že zřejmým cílem vytvoření tohoto uskupení je „vylekat a zastrašit Rusko“, ačkoli tato země „neprojevuje žádnou agresi ani agresivní úmysly vůči Evropě a evropským zemím“.

V kontextu Akčního plánu připravenosti byl také zahájen rozvoj inovativních způsobů, jak zvýšit dostupnost munice mezi členskými zeměmi Aliance. Nový mezinárodní projekt se zaměří na mnohonárodní přístup k přesně naváděné munici vzduch-země (PGMs), a posílí tak spojeneckou spolupráci v této oblasti. Projekt vychází z ponaučení z předchozích misí NATO, kdy zemím došly zásoby munice a nebylo možné snadno a rychle využívat zásoby jiných vzdušných sil. Do této iniciativy se zapojilo Dánsko, Česká republika, Řecko, Norsko, Portugalsko a Španělsko. Právě Dánsko, které při misi v Libyi na vlastní kůži okusilo nedostatek národních zásob munice, má stát v čele tohoto projektu. Šestice států má zvážit široké spektrum mezinárodních dohod v rámci PGMs, ať už vzájemné úvěrové dohody, společné skladování zásob či nadnárodní zakázky na PGMs. Spojené státy nejsou, jak vidno, přímým účastníkem, nicméně mají tuto iniciativu aktivně podporovat například skrze řešení otázek týkajících se exportních kontrol pro americké PGMs.

Další projednávanou problematikou spojenou s připraveností NATO se stala výše obranných rozpočtů členských zemí Aliance. Každý stát by správně měl vydávat na svůj obranný rozpočet minimálně 2 % HDP, aby splnil limit stanovený NATO, nicméně v posledních několika letech je zřejmé, že mnozí členové se této hranici ani nepřibližují. V roce 2013 pouze čtyři země (Spojené státy, Velká Británie, Řecko a Estonsko) splnily tento požadavek. Političtí představitelé Spojených států již dlouhodobě vyzývají své evropské partnery, aby navýšili výdaje na obranu a posílili tak celkovou připravenost Aliance. Po vypuknutí ukrajinské krize ale tato volání nabraly na akutnosti. NATO se na summitu ve Walesu usneslo, že státy, které nesplňují stanovený limit, by neměly nadále snižovat své obranné rozpočty, ale naopak v průběhu následujících deseti let dosáhnout požadované hranice 2 % HDP. Spojenci také budou každoročně přezkoumávat progres daných zemí v plnění tohoto požadavku. Tyto kroky by se mohly týkat nejen členských zemí z kontinentální Evropy, ale i Velké Británie, jejíž obranný rozpočet má v následujícím roce klesnout na 1,88 % HDP.

Budoucnost působení NATO v Afghánistánu

Původním hlavním tématem summitu ve Walesu, které bylo do určité míry upozaděno krizí na Ukrajině, mělo být vyřešení budoucího zapojení Aliance v Afghánistánu po ukončení třináctileté mise ISAF, jež vyprší ke konci letošního roku. Vedoucí představitelé NATO opětovně potvrdili své odhodlání nadále podporovat Afghánistán, nicméně vyzvali oba prezidentské kandidáty, aby spolupracovali a co nejdříve uzavřeli nezbytné bezpečnostní dohody, především tu, která umožňuje Alianci pokračovat v pomoci jejich zemi. Nová nebojová mise s názvem „Resolute Support“, jejíž součástí je výcvik, poradenství a asistence afghánským bezpečnostním silám, je pouze jedním z pilířů dlouhodobého angažmá NATO v Afghánistánu. Dalšími dvěma pilíři jsou přispívání k dlouhodobému udržení Afghánské národní armády a posilování dlouhodobé politické a praktické spolupráce s tímto státem. Kromě budování profesionálních a akceschopných bezpečnostních složek má také dojít k podpoře rozvoje ve vzdělávání, zdravotnictví, ekonomice a lidských právech a základních svobodách, zejména pro ženy. V tomto kontextu se však lídři NATO shodli, že je potřeba pokračující podpora ze strany mezinárodní komunity, stejně jako ze strany afghánské vlády, především skrze rostoucí finanční odpovědnost a přínosy či zlepšení správy věcí veřejných.

640px-Polish_Army_soldiers_in_Afghanistan

Ilustrační obrázek: polští vojáci během mise ISAF (Zdroj: Wikimedia).

Právě případné nepodepsání nové bezpečnostní smlouvy, se kterou dlouhodobě váhal dosavadní afghánský prezident Karzáí, by zkomplikovalo celkovou pomoc ze strany zahraničních partnerů, a to především Spojených států. Prezident Barack Obama již na konci května informoval, že v Afghánistánu zůstane 9 800 amerických vojáků, kteří se mají výhradně podílet na výcviku afghánských bezpečnostních sil a protiteroristických operacích. Stejně tak by Obama uvítal, kdyby se na protiteroristických operacích podílely také země s dobře vycvičenými speciálními silami, jako je například Velké Británie či Austrálie. Americké síly se mají do konce roku 2015 stáhnout z provinčních základen do hlavního města Kábulu a nedaleké základny Bagram, kde by měly setrvat do konce roku následujícího. Celkově NATO plánuje ponechat v Afghánistánu 12 000 vojáků, nicméně Rasmussen opětovně upozornil, že právní rámec pro jejich setrvání je nezbytný. Situaci navíc nezlepšují ani spory v afghánských prezidentských volbách poznamenané údajnými podvody. Přestože oba prezidentští kandidáti vyslovili ochotu podepsat zmiňovanou smlouvu, je otázkou, zda k tomu dojde do konce tohoto roku.

Přístup k irácké krizi

Do určité míry neočekávaným tématem letošního summitu NATO se stal nedávno vypuklý konflikt v Iráku, na části jehož území (a části území Sýrie) vyhlásila radikální organizace s názvem Islámský stát (IS) chalífát. Vzhledem k americkému zapojení skrze letecké útoky na pozice IS či angažmá dalších členských států Aliance ve vyzbrojování Kurdů či humanitární pomoci Jezídům, muselo NATO zaujmout určitý postoj k celé situaci. Bezesporu lze říci, že členské státy Aliance vidí v IS novou bezpečnostní hrozbu nejen vůči sobě, ale i vůči zbytku světa, a proto se očekávaně vedla diskuse, jak jí NATO může čelit. Z dostupných informací vyplývá, že Aliance by byla ochotna nabídnout vybudování obranných kapacit v Iráku, pokud by o to nová, nesektářská vláda, která má být vytvořena do konce příštího týdne, oficiálně požádala. NATO by rovněž mohlo koordinovat humanitární leteckou pomoc v zemi či výměnu informací o džihádistech, kteří se z konfliktní oblasti navrací zpět do domovských států. Generální tajemník Rasmussen řekl, že NATO by bylo ochotné pomoci trénovat irácké ozbrojené síly, s čímž má zkušenosti již z let minulých. S největší pravděpodobností se však  nedá očekávat zapojení Aliance do bojových operací a samotná asistence iráckým bezpečnostním složkám bude poskytována spíše jednotlivými státy.

Na druhou stranu však setkání ve Walesu využily Spojené státy a Velká Británie, které se snažily posílit svou rozvíjející se politiku, zaměřenou právě proti šíření IS v Iráku a Sýrii. Výsledkem je vznik desetičlenné koalice států, která se chce zaměřit na posílení iráckých sil v boji proti IS. Ve stejnou chvíli však bylo vyloučeno, že by tato intervence znamenala vyslání pozemních vojsk. Členy koalice mají být kromě výše zmíněných také Francie, Německo, Kanada, Austrálie, Turecko, Itálie, Polsko a Dánsko. Americký prezident Barack Obama nicméně prohlásil, že tato mezinárodní koalice musí jít nad rámec západních států a má zahrnovat také většinu sunnitských zemí, aby bylo možné „odmítnout onen druh nihilismu, který IS představuje“. Z krátkodobého hlediska by se koalice měla soustředit na IS v Iráku. Dle neoficiálních zdrojů se útoky na syrském území neplánují minimálně do té doby, než budou jasněji identifikovány vojenské cíle, objasněny právní podmínky či vybudována diplomatická podpora. Zdá se tedy, že spojenci nechtějí riskovat posílení pozice syrského prezidenta Bašára Assada, který je dle britského premiéra Camerona a amerického prezidenta Obamy považován za součást problému, ne jeho řešení. Dalším významným milníkem ve formování koalice proto má být setkání Rady bezpečnosti OSN 22. září v New Yorku, ze kterého by mohla vzejít i případná rezoluce, která by zajistila právní rámec pro jakoukoliv vojenskou proti IS.

Rozšiřování NATO

Kandidátské země možná očekávaly, že summit ve Walesu je posune o kousek blíže k členství do Aliance. Nicméně již před konáním summitu bylo dle nejmenovaného představitele NATO jasné, že nejvyšší představitelé nebudou zvažovat přijetí nových členských států. Určitý krok byl však učiněn pro Gruzii, pro kterou byl schválen balíček poskytující budování obranných kapacit, výcvik, cvičení, posilování spojenectví a rozšiřování schopností interoperability. Tato opatření mají posílit schopnosti Gruzie pro její případný budoucí vstup do Aliance. Lze zpozorovat, že tato země se stává postupně velice blízkým partnerem, který se již v minulosti prokázal svou ochotou přispět například do mise ISAF v Afghánistánu či Sil rychlé reakce. Proto možná ani není divu, že bude Gruzie v nejbližších dnech jednat se Spojenými státy o případné pomoci koalici v boji proti IS. Rasmussen navíc již v minulých dnech předeslal, že Aliance plánuje uspořádat v této zemi vojenské cvičení a zřídit vojenské výcvikové středisko. Gruzie však čelí silné opozici ze strany Ruska, které dlouhodobě odmítá její integraci do NATO. Rasmussen však během jedné z konferencí na summitu dal jasně najevo, že žádná třetí země nemůže vetovat rozšíření NATO o nové členské státy a že dveře jsou nadále otevřené pro všechny zájemce, kteří budou posuzováni dle svých předností.

Závěr

Generální tajemník Anders Fogh Rasmussen se nechal slyšet, že summit ve Walesu bude jedním z nejvýznamnějších v historii NATO. Před novináři rovněž prohlásil, že Aliance je obklopena „obloukem krize“, v jehož středu NATO představuje „ostrov bezpečí, stability a prosperity“. S ohledem na aktuální dění ve světě si museli političtí představitelé určit priority a směr, kterým se má Aliance do budoucna ubírat, aby byla schopna komplexně se přizpůsobit změnám v bezpečnostním prostředí. NATO dnes čelí řadě výzev, ať už se jedná o ukrajinskou či iráckou krizi, nejistotu ohledně budoucího působení v Afghánistánu, problematický vztah s Ruskou federací či posilování vazeb se svými partnery. Aliance momentálně vede „boj“ na několika frontách, a proto je klíčové, aby členské země dodržovaly své závazky, především v kontextu výše obranných výdajů, a našly jednotnou politickou vůli pro významná rozhodnutí, které NATO ještě čekají. Summit ve Walesu lze z tohoto pohledu považovat za relativně úspěšný start, ale až následující týdny a měsíce ukážou, jak se domluvené kroky uvedou do praxe.

Autor: Silvie Janičatová, studentka bakalářských oborů Mezinárodní vztahy a Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy uniberzity.

video Fault Lines: On the Front Lines with the Taliban

Aktuálně


iDNES

    Warning: simplexml_load_file(http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss): failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.1 503 Service Temporarily Unavailable in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: simplexml_load_file(): I/O warning : failed to load external entity "http://idnes.cz.feedsportal.com/c/34387/f/625936/index.rss" in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 39

    Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /mnt/data/accounts/s/sekuritaci/data/www/www/www/wp-content/themes/sekuritaci/sidebar.php on line 41

Kalendář akcí

Žádné události k zobrazení

Anketa

Jaký bude osud Iráku?

Výsledky
Nahrávání ... Nahrávání ...

Spolupracujeme

Centrum pro bezpečnostní a strategická studia
C4SS
Jakub Janda
Project ARES